Je to tak – dělám servírku. Na první pohled to vzhledem k mým těžce vydřeným titulům z psychologie a žurnalistiky není moc velká výhra. Na stranu druhou si ale díky této práci užívám svobody a benefitů, o kterých by se mi při klasické práci mohlo nechat jen zdát. Sama bych tomu nevěřila, kdybych si to nezažila na vlastní kůži. Co tedy na tom servírování je?
- Dýška. Nekompromisní argument. Každý den odcházím z práce v kapse s hotovostí, se kterou bez problému vyžiju, takže peníze, co mi potom přijdou na výplatu si můžu šetřit. Angláni jsou sice obecně celkem škrti proti třeba takovým Američanům, nicméně dýška platí v librách, takže takové pátky, soboty večer si opravdu není na co stěžovat.
- Angličtina. Trvalo to, ale konečně jsem si našla práci, která mě rozmluvila. I když nechcete, tady prostě mluvit musíte. A pořád! Se zákazníky, kolegyněmi, barmany, manažery i opilými štangmasty. V tomto rušném prostředí není čas si v hlavě rozmýšlet, jak co říct a jaký použít čas. protože na odpověď máte asi tak dvě vteřiny, jinak všechny okolo zdržujete.
- Kolegové. V anglickém pohostinství pracují lidé z celého světa. U nás tvoří Britové asi jen čtvrtinu personálu, jinak tam máme zástupce Španělska, Polska, Litvy, Lotyšska, Norska, Francie, Austrálie, Pakistánu, Iránu, Alžírska, Indie či Itálie. Téměř nikdo z nich nevnímá phostinství jako svoji životní kariéru, každý má svůj jedinečný příběh, který ho na toto místo zavál a já mám tak možnost se skamarádit s lidmi z celého světa. O tom, že na pivo či na dvě se chodí po práci téměř každý den ani nemluvě :).
- Čistá hlava. Každý den. Skončí šichta a tím pro mě končí i veškeré starosti. Domů přicházím s naprosto svobodná. Žádné nezodpovězené e-maily, strašící deadliny, nevyřešené stížnosti, nespokojení zákazníci a naštvaní šéfové. Netíží mě vůbec žádná zodpovědnost a můžu tak veškerou energii a kreativitu věnovat věcem, které mě baví (třeba psaní blogu).
- Make people´s day. Ne všichni zákazníci jsou skvělí, ale když se snažím a jsem milá a pozorná, vrací mi to. Přece jen většina lidí jde do restaurace s tím, že si udělají pěkný večer a když dostanou skvělý servis, ocení ho. Je moc fajn pak poslouchat, jak to byl nezapomentulný večer a že dnes byl servis opravdu excelentní, případně si na tell us kartičkách přečíst hlášky jako „We love you, Katerina!“, „The best server ever.“ or „Increase Katerina´s salary!“ Je moc fajn vidět šťastně napapanou rodinku, zamilovaný pár na prvním rande nebo legendární oslavu narozenin či rozlučku se svobodou, ve kterých já budu ve vzpomínkách neodmyslitelnou součástí. A to já mám ráda – dělat lidem okolo sebe radost :).
- Volný čas. Chodím do práce na 5-7 hodin denně 5 dnů v týdnů. Zbývá mi tedy spousta volného času, který můžu věnovat sobě, Tomovi, psaní, focení, čtení a všemu, co mě baví. Díky dýškům si za tyto krátké směny vydělám dokonce víc, než kdybych chodila každý den na klasické osmičky.
- Spaní do růžova. Dělám dva typy směn od 12 do 17 a od 17 do zavíračky (23:30 – 01:30). Už téměř půl roku jsem tak neslyšela budík, můžu si vstávat, kdy chci a polebedit si každé ráno v posteli, jak je libo.
- Multitasking. Servírování je perfektní způsob, jak se naučit zvládat více věcí zárověň. Tuto dovednost jsem si tu vytrénovala k dokonalosti. Naše restaurace většinou praská ve švech, takže jsem musela vyvinout svůj vlastní způsob, jak se z toho nezbláznit. Vzít objednávku na stole č. 11, donést drinky na stůl č. 5 a 8, položit účet na stoly č. 2 a 17, donést předkrm na stůl č.19, vzít platbu od stolu č. 4, sdělit v kuchyni speciální instrukce na veganský stůl č. 3, říct manažerovi, ať dá slevu na stůl č. 9 a zkontrolovat jestli je vše v pořádku na stolech č. 12, 7 a 13. Všichni zákaznicí to všechno samozřejmě potřebují HNED TEĎ! Do všech budoucích pracovních pozic i do života obecně nezaplatitelná zkušenost.
- Kariérní růst. V pohostinství se lidé točí hodně rychle, především na manažerských pozicích – u nás se za těch pět a půl měsíce prostřídalo už asi sedm assistant manažerů. Výhodou je, že nemusíte ve firmě hákovat x let, aby vás povýšili. Většinou stačí třeba půl roku a když jste dobří a jdete si za svým, pozice vedoucího směny je tu pro vás. Neříkám, že je to nějaký med, ale jako zkušenost a kolonka do životopisujakožto manažerská pozice v UK se to hodí :). Já jsem se tak třeba haluzově dostala k pozici Social Media Marketing Coordinator, která spočívá v tom, že naší restauraci dělám reklamu na sociálních sítích a spravuji je. Je to neplacené, ale Britové jsou v digitálním marketingu zase trochu někde jinde a tak mi každý týden chodí od vedení skvělé manuálu, brožurky, tipy a plány, za které bych na nějakém kurzu online marketingu dala pěkný balík. Plus si to všechno v praxi pěkně zkouším.
- Jistá práce. S praxí z naší rušné restaurace mám celkem jisté místo na místním pracovním trhu. Nemusím tedy žít ve stresu, že když mě vyhodí, tak budu bez práce. Celkem to pomáhá. Hlavně ve dnech, kdy je to v práci hodně na pytel. Až mě tam hodně naštvou, vždycky můžu jít jinam – jen si vybrat :).
- Flexibilní pracovní doba. Naprosto skvělá věc. Potřebuji v úterý volno? Chci být v sobotu s Tomem? Stačí se domluvit s kteroukoliv jinou servírkou z týmu, přehozené šichty schválit manažerem a je to. Ráda bych tento týden trochu víc mákla a vzala si ze dvě šichty navíc? Stačí říct, vždycky se najde někdo, kdo se rád svých hodin zbaví. Dokonale jednoduché.
- Není to napořád. To víme asi všichni, kdo v pohostinství děláme. Jako dočasná, přechodová práce je to fajn, ale naše kariéra je někde jinde. Tak proč si nějakou nedobu neodpočinout, neužít ten pocit nezávaznosti a neužít si čerpání výše zmíněných benefitů.
Dělali jste někdy v pohostinství? Napadá vás nějaká další výhoda? Napište nám ji do komentářů!
Wow nikdy jsem na tím takhle nepřemýšlela, ale je to mazec! 🙂 Být trošku zručnější, tak bych se hned do Anglie vydala jako servírka! 🙂
Jojo, mě by to taky nenapadlo, kdybych to sama nezažila. Zručnost se naučíš, měla jsi vidět mě na začátku :).
Až si říkám, co tady ještě dělám. Jak mě to jednou bude bavit, těším se na ten čas, až budu opravdu chtít jít 🙂 Ted se zatím ještě připravuji 😀
Pokud se ti fakt podaří najít podnik, kde je tolik lidí, že si můžete po libosti přehazovat směny a hodiny jsou takhle krátké, tak je to rozhodně sen, i když krušné dny se najdou, idiotů je všude plno a je to práce, ne dovolená 🙂 Já mám bohužel s pohostinstvím i negativní zkušenosti, směny šestnáctihodinové nebo dvanácti, to už je pak úplně jiná zkušenost. Ale dýška, hlavně v Anglii, to je fakt neskutečnej benefit.
Osobně považuju za benefit i to, že tím, že musíš mluvit cizím jazykem, jsi jaksi omluvena v případě, že se něco podělá. V Čechách se z většiny věcí nevykecáš, v zahraničí jsou ale zvyklí na to, že je obsluhují nebo pro ně pracují cizinci, kteří nemusí vždycky rozumět dobře tomu, co se po nich chtělo. Takže když se něco podělá, můžeš se z toho poměrně často vyvléct se zděšeným "sorry, já to špatně pochopila!". Ještě se mi nestalo, že by pak na mě někdo řval, že jsem blbá a neschopná nebo co. Prostě chápou, že je to pro mě těžké, pokrčí rameny a jede se dál.
No, určitě se to liší restaurace od restaurace a samozřejmě opačné téma – Co mě štve na práci servírky – by taky vydalo na článek (díky za nápad:)). Šestnáctihodinové směny jsou masakr, s námi pracuje jedna Norka a ta to vůbec nechápe – u nich prý všechno, co je více než 8 hod, je placeno jako přesčas dvojnásobnou mzdou. S jazykem souhlasím, i když člověk rozumí a moc dobře ví, co po***, je to občas velmi užitečná výmluva :)). Jen to nesmí dopadnout jak jeden extrém, kdy jsme byli na NZ a na Routeburn tracku byly všude cedule, že se tam nesmí kempovat ve volné přírodě v angličtině a… v češtině (protože nějací Češi použili právě tuto výmluvu), to je pak celkem ostuda. Jinak držíme palce, ať máš s hospitality už jen příjemné zkušenosti ( v rámci možností) !
Dělat servírku mě kvůli tý zkušenosti (a dýškám :D) lákalo, ale furt mě děsí to mluvení se zákazníky, jestli je pochopím a tak. Tenhle rok jsem si ale dala předsevzetí, že si zkusím najít brigádu alespoň v nějaké kavárně. Tak uvidím, snad to vyjde! 🙂
Ahoj, Georgie. Určitě se není čeho děsit, lidi jsou v UK na slabší angličtináře opravdu zvyklý a ruku na srdce – na servírku ti stačí pár základních frází :-). Samozřejmě, čím líp mluvíš, tím větší šance potom vydělat super dýška. Určitě jdi do toho, dej vědět, jestli se povedlo – budeme držet palce!
Ahoj Katka, takisto pracujem v Anglicku ako čašníčka už takmer rok (mesto Haywards Heath – južne od Londýna smerom na Brighton) a nikdy som sa na túto prácu nepozerala z takto pozitívneho hľadiska. Ďakujem ti za nový uhoľ pohľadu. Ten lepší uhol. 🙂
Ahoj, Moniko. Jsem ráda, že jsem ti článkem ukázala ten pozitivnější úhel. Nadávat na práci a hledat ty špatné věci umí každý, ale upřímně – proč si to dělat, když to jde i obráceně. Každý svého štěstí strůjcem :-). Tak přeji pevné nervy se zákazníky a velká dýška!