Den devátý
Místo, kde zapadá slunce
Krátkou zastávku děláme na nejzápadnějším cípu Samoji, cape Mulinuu. Tady můžete spatřit jeden z nejkrásnějších západů slunce (což se nám bohužel nepovedlo), kdy celou pláž zbarví obrovský koutoč oranžového a později červeného slunce, které se tu doslova koupe ve vlnách oceánu. Ne nadarmo se k tomuto místu váže spousta legend a v předkřesťanských časech tu Samoané pohřbívali zesnulé do zapadajícím sluncem krvavého moře. Za denního světla tu není nic až tak moc k vidění, a tak se jen krátce rozhlížíme a vracíme k autu. Znenadání se ale z palem u parkoviště vynořuje postarší samoánec, který nevypadý moc dobře naladěn. Rázně nám oznamuje, že máme zaplatit každý 20 tala a ukáže nám nějaké další dvě atrakce za rohem. Vysvětlujeme mu, že jsme se tu jen rozhlídli a zase pokračujeme dál. To se mu ale v žádném případě nelíbí, začíná být pěkně naštvaný a nekompromisně trvá na zaplacení 40 tala. To je celkem pálka i pro nás (vzhledem k tomu, kdoví kolik budeme platit v půjčovně, až vrátíme naše promáčklé auto) a tak mu dáváme symbolických 8 tala, abychom ho uklidnili, protože začíná vypadat opravdu agresivně a jde z něj strach. To ho ale neuspokojí a tak rychle pelášíme s knedlíkem v krku a staženýma půlkama k autu. Naštvaný týpek jde ale v závěsu za námi a naštvaně nám třískne (naštěstí prázdnou) petkou do kapoty a křičí na nás něco, zřejmě asi nic slušného, v samojštině. Tom rychle startuje a bleskově mizíme pryč. Fuj! To teda nebyl vůbec příjemný zážitek, na toto místo si raději dávejte pozor…
Jak jsme viděli žraloka
O pár desítek kilometrů dál, na už jižní části ostrova, ve vesnici Falelima, zastavujeme u barevné cedule Lover´s Leap. Ta nám slibuje, že za 2 tala můžeme vidět v zátoce pod námi žraloky a mořské želvy. Haha! To určitě! Jen tak ledabyle nakukujeme přes útes dolů a …. JSOU TAM! Fakt, že jo! Na třpytící se hladině se vznáší obrovská želva a pár metrů vedle ní opravdový žralok! Wow – že tu uvidím žraloka v divoké přírodě, to jsem vážně nečekala. Útes je 300 metrů vysoký a není tu samozřejmě žádné zábradlí, takže se snažíme vybalancovat pokus o co nejlepší fotku s alespoň minimální bezpečností, aby nám na zarostlé trávě neuklouzla noha a žralok dneska neměl vydatný oběd.
Příbojové gejzíry v Alofaaga blowholes
Romantické vodopády Afu Au
Poslední turistickou perličkou jsou vodopáday Afu Aau, známé také jako Olemoe Falls. Nejhezčí vodopády na Samoe, jak píše průvodce, to určitě nejsou, ale za 5 tala si tu užíváme parádní koupačku. Jezírko je vskutku hluboké a tak se pod tříštícím vodopádem musím chytat Toma, abych nabrala dech. Přírodní bazének je lemován malými kaskádovitými vodopádky a celé je to tu tak příjemně útulné, až se nám z vody ani nechce vylézat, i přes to, že sluníčko si s námi dnes opět hraje na schovávanou.
Den desátý
Teda! Dočetla jsem jedním dechem a musím říct, že je to snad nejlíp napsaný cestovní deník, jaký jsem zatím četla 🙂 Samoa zní naprosto fantasticky, fotky jsou úžasné a hlavně k věci, detailní popisy i s těmi cenami a varováními k nezaplacení. Musela jsem si k tomu čtení pustit do uší hudbu se šuměním vln a ty naše studené anglické ostrovy (jsem zrovna s přítelem na Isles of Scilly) mě začaly pekelně štvát 😀 Už bychom se taky měli hecnout vyjet do něčeho teplejšího. Jen kdybychom oba neměli solidní hrůzu z pavouků. Mimochodem na ty se tě musím zeptat, jelikož jsi je vůbec nezmínila – nějaké nemilé osminohé setkání v tom pobíhání džunglí nebo spaní ve falách nebylo? 🙂
teda, díky moc za krásnou pochvalu. Mám radost, že se ti o Samoji dobře četlo 🙂 Ty jo, jediný vícenohý potvůrky co jsme potkali byly krabíci. Jinak tam prý údajně žije nějaká obří jedovatá stonožka, ale ta se nám naštěstí vyhnula (nebo my jí). Takže za mě se není čeho bát 🙂
Což o to,napsáno pěkně.
Ale dost často jsem měl pocit,že po vás Samoané chtějí někdy až moc neodbytně peníze za služby,které nebyly nebo které jste nechtěli.Někdy je strach,aby něco člověku nevyvedli.
To potom zážitky z dovolené dost kazí.