Další částí chrámu je Alut Maligawa, síň plná soch Buddhy a slonních klů, které jsou dary od jiných zemí. Série obrazů na stěnách síně znázorňuje příběh Buddhova zubu a mně silně připomíná obrazy křížové cesty Ježíše Krista, které jsou v českých kostelích.
Sedáme si do dvou stylových křesílek, objednáváme si cejlonský čaj a kocháme se okolní džunglí, ze které vystupují na obzoru hory s vrcholky v mracích. Atmosféru umocňuje vůně kadidla a kouř z vonných tyčinek doladěný zvuky cikád a ptáků ukrytých v pralese pod námi. Pak si značně vyhládovělí dopřáváme večeři – já smaženou rýži s kuřetem a zeleninou, Tom tuňáka, k tomu nejúžasnější džus z čerstvě vymačkaného ananasu. Abychom netroškařili dáváme si pak ještě zmrzku z ovocným papájovým salátem. Mňam! Mezi tím se na celé údolí snáší tma a nad střechou začínají lítat obrovští kaloni ušatí. My už ale musíme do hajan, protože zítra nás čeká velký den. Den, který se zapíše do dějin, jako den, kdy jsme poprvé jeli na slonovi! A na tohle se, milí čtenáři, opravdu těšte!
ty věci na zahalení jste měla s sebou? V islámských mešitách to třeba funguje tak, že vám je zapůjčí:) Díky
Ano, měli – respektive se v těchto zemích většinou oblékáme tak, abychom respektovali místní kulturu a mohli i do chrámů. Nikde jsme žádné "půjčovny" neviděli, ale nepídili jsme se po nich 🙂
to by aj mna zaujimalo 🙂
Nebyli jste trochu zklamaní z buddhistických chrámů na Srí Lance? Když to porovnáte třeba s Nepálem… my jsme byli na Srí Lance letos, sice s cestovkou http://www.ckneckermann.cz, ale výlety jsme dělali po vlastní ose. Nic méně jsme byli trochu zklamaní, jelikož jsme navštívili Nepál před pár lety a tam jsme byli buddhismem zcela unesení.
za nás zatím vedou chrámy v Japonsku, ty jsou úplně best 🙂