Cesta sem byla opravdu dlouhá a náročná, asi víc než jsem čekala, možná to je jeden z důvodů, proč tu tolik lidí z Evropy zůstává 🙂 První půlka našeho leteckýho maratonu začínala v Praze a po cca 10 hodinách končila v Seoulu v Jižní Koreji.
Část naší trasy, letěly jsme v noci, tak toho bohužel nebylo moc vidět…
Sobota ráno někde mezi Mongolskem a Čínou
Náš korejský Boeing zvenku
a zevnitř i s vysmátou letuškou
korejská snídaně s valašským jogurtem
chill & relax zóna v Seoulu, tady byla největší krizovka – pro nás čas na spaní a tady poledne a dalších 11 hodin letu před náma
letiště Seoul – Incheon z ptačí perspektivy
Druhá část cesty a druhá noc v letadle…
Nad oceánem nás chytly celkem slušné turbulence, kdy jsem se teda chvílemi celkem bála a představa dalších 10 hodin v podobných podmínkách nebyla zrovna lákavá. Naštěstí se to potom uklidnilo a my jsme se celkem dobře vyspaly a i díky tomu pak dobře zvládly časový posun a v neděli jsme byly celkem v pohodě a vydržely nejít spát až do novozélandské noci.
Fialové svítání nad Pacifickým oceánem
Během letu jsme měly dvě večeře a dvě snídaně, na výběr byla vždy kontinentální nebo korejská varianta, v druhé části letu jsem zkusila korejskou. Ochutnala jsem tedy spoustu nových věcí, něco bylo fajn, ale třeba korejskou snídani jsem moc nevychytala (viz. obrázek) – bleee 🙂
První pohledy na Nový Zéland, nádhernej pohled po dvou dnech cestování… jo a tráva je tady fakt tak nějak víc zelená, není to kec 🙂
