Po návratu do ČR máme konečně čas a můžeme pořádně připravit fotky a zpracovat některá témata a články. Tohle je jeden ze série článků, kdy se budeme flashbackem vracet do minulosti na ta nejzajímavější místa a zážitky, které nám život na NZ přinesl.
Na začátku našeho cestování se nám náhodně, a hlavně díky zvědavosti, podařilo objevit tuhle neskutečnou galerii plnou rezavějících udělátek vytvořených ze všeho, co si člověk dokáže či spíš nedokáže představit. Není v mnoha průvodcích a dá se často minut, nachází se uprostřed pustiny v malé vesničce Papatowai uprostřed Catlins v jižním cípu Jižního ostrova a rozhodně ji nesmíte minout! Důležité je vědět, že mají otevřeno každý den, ale ve středu zavřeno!
No a jak to teda bylo? Po našem prvním Great walku na Jižním ostrově se přeplavíme po Fox Strait ferry zpátky do Bluffu a vyrážíme na náš první road trip po Catlins. Cesta vede podél pobřeží, lemovaného vodopády, majáky, na plážích se povalují tuleni a dá se tady navštívit spousta zajímavostí. A právě jednu z těchto perliček se nám podařilo objevit. Většinou se na NZ snažím jezdit co možná nepomaleji, protože je na co koukat a krajina se neustále mění. Scenérie pro mě byla už jednou tak zajímavá, že jsem dokonce přestal věnovat pozornost řízení a vzal svodidla celým bokem auta. Naštěstí se tehdy kromě poškrábaného boku nic vážného nestalo. No a když jsme projížděli maličkým Papatowai, koukám po levé straně nějaká postava držela ceduli s nápisem Curious? A já byl hodně zvědavej co to znamená…
Bylo zrovna po snídani, tak jsem měl hlavně hroznou chuť na kafe (pár cedulí s nápisy naznačovalo, že by tam mohlo být i něco víc). Tak jsem přibrzdil, usmál se na Kačenku, která teprve novozélandské kávě přicházela na chuť a sjel ze silnice do magického světa vytvořeného místním vynálezcem, umělcem a alespoň pro nás magickým kouzelníkem, který se jmenuje Blair Summerville.
První co nás upoutalo, byl tmavě zelený, starý autobus stojící u parkoviště a okolí plné různých mušlí, koster, udělátek a křiklavá mozaika u posezení a taky malý karavan sloužící jako kavárnička. Konečně kafe! Takže přistoupím k okýnku a objednávám dvě tradiční flat white kávy a už sedíme v útulném koutku na lavičce.
Oči nám běhají po výzdobě, udělátkách a dokonce je tu uprostřed pustiny k dispozici několik nových časopisů ke čtení a rychlé wifi připojení free. Na kavárničce byl nápis woofers wanted a slečna, co nám kávu připravovala, byla z japonska, woofovat na takovém místě by byla pecka jak blázen – což ji skrytě závidím. Káva skvělá – společně s místem nejvíc zážitková káva, co jsem na NZ měl. Při koupi nás upozornili, že nesmíme zapomenout navštívit galerii a Magic bus.
Na světě jsou dva magické autobusy – jeden stojí uprostřed ničeho na konci Stampede trail na Aljašce a druhý stojí u silnice v Papatowai. U vstupu nás přivítá usmívající se pán v kulichu, vybere 5 nzd za vstup do galerie a už se procházíme po autobusu plném udělátek. Probouzí se v nás dětská duše, zkoušíme mačkat tlačítka, začnou se dít neskutečné věci, vše se začne pohybovat, svítit, houkat. Pokud vás napadá, jak se asi musela cítit Alenka poté, co prošla králičí norou – tak já už to vím docela přesně. Blair Summerville vytvořil pro mnohé nepochopitelné, ale pro nás čarovné místo, které v nás probouzí pocity známé z doby objevování světa v dětství.
Po obvodu autobusu jezdí elektrický vláček, mince z celého světa jsou zapojené do nejrůznějších hejbátek, paua mušle šplouchají a nad hlavou nám hučí ventilátor z cca. 20-ti PC větráčku napojených na sebe. Je to těžké popsat – oči začnou zářit a oba se na sebe smějeme a pobíháme po autobusu.
Po několika dnech v divočině na Steward islandu, sledování tučňáku v Curio bay a spaní na místě, kde z jedné strany můžete vidět delfíny, z druhé tučňáky a na recepci mají milk-shake, se nám v galerii hrozně líbí a tak po hodince objevování otevíráme magická vrátka a vstupujeme do galerie Winding thoughs theatre. Nikdy v životě jsem neviděl tolik praštěných věcí propojených do sebe na jednom místě. Kdyby Blair měl galerii uprostřed Prahy, asi by mně to nepřišlo tak šílené – ale tady? Uprostřed ničeho na konci Jižního ostrova v Pacifiku? Neuvěřitelné a zkrátka a dobře, musí se to zažít na vlastní kůži.
Pro příklad – začnu točit klikou a spustím zahradní monstrum, oba šlapem na kole a koukáme na televizi (nešlapeš, nejde proud), v buši jsou skryta moudrá slova prezidenta Bushe. Pak se dostaneme do boudy, kde je ukryt klavír sestávající z nejrůznějšího harampádí, holicích strojků, sudů, mašinek – Kačenka hraje jako o život nějakou šílenou melodii. Taky je tu spousta krabiček, kdy se po zmáčknutí tlačítek teprve začne dít opravdová magie. Těžko slovy všechno popsat – naštěstí tentokrát máme na konci článku vypůjčené video.
Místo mě připadá jako z nějakého šíleného snu – a původcem všeho je pán v kulichu, dokonce připravil udělátka i na záchodě :).
Jdu se podívat ještě jednou do autobusu a když nadšeně říkám tvůrci, jak úžasnou práci vytvořil – Blair se směje a vezme mě dokonce do jeho dílničky, kde mi ukazuje zrovna se rodící magii a celou dílnu. Chvíli si se mnou povídá, než přijde Katka a znovu se pouštíme do prozkoumávání hejbadel a udělátek.
Začalo to z ničeho – všechno v okolí vytvářel od roku 1999, do nedávna o něm nikdo kromě několika turistů nevěděl. Rozmach internetu věci trošku změnil – v současné době má svoje nejlepší výtvory v galerii AUTOMATA v Londýně a New Yorku, je v komunikaci s tvůrci, jako je on po celém světě. Takže v galerii najdete nejrůznější udělátka z věcí, které mu dobrovolně zasílají lidé z celé planety včetně těch nejvzdálenějších částí. Dokonce jsem objevil i některé věci z ČR včetně českých mincí, vláčků a obrázků. Sláva i úspěch ho nezměnil, pořád zůstal skromným Kiwi šílencem. Který si nadevše cení práce na svých udělátkách a každou středu nejspíš chodí sbírat mušle a surfovat.
Některé výrobky jsou i na prodej za dost horentní sumy začínající na 200 nzd, v té době – kdybych nebyl chudý cestovatel – backpacker a všechny peníze nedával do cestování, určitě bych si tam něco koupil. Ono se říká kdyby chyby a tady v tomhle případě to opravdu je na 100% pravda a dodnes mě mrzí, že jsem si nekoupil hýbající velrybu a Katka geniální louhovač na čaj. Měl bych teď doma kousek tohoto magického místa a vzhledem k tomu, že do každé věci, kterou Blair vytváří, dává kus své duše – usmíval by se teď na mě z pracovního stolu v zamračené ČR. Tak se na mě z poličky směje alespoň barevná pohlednice, kterou jsem střežil celý pobyt na NZ a nikomu neposlal. Takže kdo galerii navštívíte – na peníze nehleďte, zvlášť když potom jedete sbírat třešně nebo na vinici. Odevšad je pak do Papatowai na konec světa hrozně daleko.
Po pár hodinách nastane čas odjezdu směrem k Nugget pointu, odjíždíme s úsměvem od ucha k uchu a návštěva Lost gypsy gallerie se nám navždycky zapíše do deníčků jako cesta do světa za zrdcadlem. Kdo naštíví Catlins – podle mého názoru by bláznivou galerii neměl minout, všechno se tady krásně spojuje dohromady a kdo ví? Třeba magie na konci světa proniká na povrch…
V článku jsou použity naše fotky, ilustrační fotky a video ze stránek www.vimeo.com, další info o galerii najdete na http://www.thelostgypsy.com/,
