Chodníky pro duše aneb soulské buddhistické chrámy

      Druhou kapitolou, kterou jsem se v Soulu vydala prozkoumat, byly budhistické chrámy a svatyně. O korejském buddhismu jsem věděla opět jen úplné základy, takže hned při vstupu do slavné svatyně Jongmyo shrine mě zcela nepřipravenou zastihnul úkaz, ze kterého mi ihned přeběhl mráz po zádech. Středem cest v celém areálu se tu totiž táhnou chodníčky, které jsou obskládány výstrážnými cedulemi s nápisem: „Please do not walk on this pathway. This is for spirits.“.
 

 

     Jongmyo shrine

     Jakmile jsem tedy trochu vstřebala skutečnost, že si tu nemůžu chodit, jak chci, abych se nesrazila s duší některého ze zesnulých korejských panovníků, vyrážela jsem na podrobný průzkum této svrchované konfuciánské svatyně. Tu zde vybudoval král Taejo, zakladatel nejsilnější korejské dynastie Joseon, ihned po vyhlášení Soulu hlavním městěm jeho království. Stavba byla dokončena už v roce 1395, tedy dříve než hlavní palác Gyeongbokgung. Toto pietní místo je zasvěceno památce bývalých vládců dynastie Joseon (česky Čoson) a je nejstarší dochovanou konfuciánskou svatyní v celé Asii.
    V hlavní budově, zvané Jeongjeong, jsou uchovávány pamětní destičky (spirit tablets) královských předků. Prvotně byl Jeongjeong postaven se sedmi duchovními komnatami, ve kterých jsou tyto posvátné destičky uloženy. Jen ti nejslavnější a nejprestižnější vladaři, kteří žili opravdu čestný život, mohli být pochovaní na tomto vyjímečném místě. Původní budova byla zničena během japonské invaze v roce 1592,  posvátné destičky byly naštěstí včas ukryty do bezpečí a mohly se tak v roce 1608 po zrekonstuování svatyně opět vrátit na svá místa. S postupem let a staletí přestalo sedm komnat pro zemřelé krále a královny stačit, a tak byla svatyně stále rozšiřována až do dnešní podoby, kdy má Jeongjeong 19 komnat ve kterých je ukryto celkem 49 pamětních destiček. Tato budova je také se svými 109 metry nejdelší dřevěnou budovou v celé západní Asii.

 

     Yeongnyeongjeon je druhou významnou budovou svatyně Jongmyo a byla vybudována jako přístavba v době, kdy kapacita hlavní haly Jeongjeong přestala stačit a nebylo zde místo pro další destičky. Nyní je domovem 34 pamětních destiček uchovávaných v 16 komnatách a volný překlad jejího názvu je síň věčného míru symbolizující dlouhý mírumilovný život pro všechny předky i potomky královské rodiny.
     Po smrti krále či královny následovalo dlouhé období truchlení, které nebylo v řádů týdnů, jak jsme zvyklý z Evropy, Korejci pro své vladaře truchlili celé tři roky! Až po této době mohla být pamětní destička uchována ve svatyni. Vzpomínkové obřady na uctění zde pochovaných zesnulých panovníků se tu konají od 14. století až dodnes. Samotný obřad je opravdu šíleně složitý, zahrnuje spoustu zlatého nádobí a jídla, korunního prince a další žijící členy královské rodiny, hudebníky, zpěváky a tanečníky, spalování listin a samozřejmě duše samotných vládců, které vcházejí na nádvoří svatyně, kde se rituál odehrává hlavní branou právě po zmiňovaném rezervovaném chodníčku.
     Tento rituál se koná pětkrát do roka v síni Jeongjeong a třikrát ročně v menším Yeongnyeongjeon. Protože já jsem o tomto obřadu v době mé návštěvy nevěděla a hlavně jsem netušila, že jeden z těchto vzácných dnů je právě dneska, vešla jsem na nádvoří Jeongjeong zrovna ve chvíli, kdy celé obrovitánské procesí odcházelo a diváci aplaudovali bouřlivým potleskem. Tak tomu se říká smůla!

 

 

      Zážitek z návštěvy svatyně Jongmyo (česky krásně Čongmjo) patří k nejsilnějším, co jsem během svého krátkého pobytu v Soulu absolvovala. Je to vážně rozdíl učit se ve škole  či si číst o buddhistických obřadech a posvátných místech a pak se najednou ocitnout na místě, kde se přítomnost prolíná s minulostí a úcta k předkům i víra v posmrtný život je tak silná, že můžete doslova cítit, jak v uličkách míjíte duše zesnulých vládců této mocné dynastie.

Jogyesa temple

     Jogyesa je hlavní chrám a tedy i centrum korejského zenového buddhismu, který se výrazně liší od klasického buddhistického učení a tradiční „zen“ je tu zastoupen korejským pojmem „seon“. Jogyesa leží narozdíl od většiny buddhistických chrámů, které se ukrývají v opuštěných horách, přímo ve středu rušného Soulu, kde představuje oázu klidu a poskytuje prostor pro meditaci a modlitby, a to nonstop, dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu. Mě hned u vstupu do tohoto areálu mírně zaskočily vítající papírové postavičky, které by moje evropská mysl umístila spíše do školky než před hlavní vchod takto významné duchovní památky. V následujících minutách jsem na vlastní kůži pocítila, jak velký rozdíl je mezi studenými temně ponurými křesťanskými kostely a barevnými vesele hravými budhistickými chrámy (alespoň tady v Soulu, pokud mohu soudit).

 

     Celý areál sestává z mnoha chrámů, síní, pagod, zvonů a soch. Největší, nejvýznamnější a nejpůsobivější je síň Buddhy. Daeungjeon, což v doslovném překladu znamená „místo pro velkolepého hrdinu, který překonal limity lidského bytí“. Hlavní dominantou tohoto chrámu jsou tři obrovské zlaté sochy Buddhy, tzv. buddhova triáda (Surkghahmohnee Buddha, Medicine Buddha a Amitabha Buddha). Já jsem v tomto nádherném hřejivém sále strávila snad dvě hodiny a byla okouzlena a fascinována  úplně vším, bylo tu toho tolik k vidění! Od krásných maleb přes posvátné sošky, modlitební skříňky a destičky, nejrůznější ozdoby, květiny a lampióny až po sedmdesátileté stařenky, které tu celé ty dvě hodiny strávily neustálým klekáním, klaněním a stoupáním při svých modlitbách – tomu říkám workout (těla i duše)!

 

     Současná podoba korejského buddhismu vychází z učení mistra Seun Sahna (1927-2004), který je všeobecně uznáván jako jedna z nejvýznamějších osobností soudobého buddhismu společně s Jeho svátostí dalajlámou. Jeho škola se nazývá Kwan Um, což znamená „vnímej zvuk světa“ a název je odvozen od kojerského jména bódhisattvy soucitu Kwan Seum Bosal (Ten, kdo vnímá pláč tohoto světa).  K tomuto učení se podle odhadů hlásí více než čtyřicet procent Korejců a posláním této školy je zpřístupňovat zenovou praxi všem lidem, kteří o ni mají zájem bez rozdílu rasy, věku, pohlaví či vzdělání. Jedním ze základních stavebních kamenů je společná meditace, která učí vnímat potřeby druhých, překonávat vlastní hranice a navzájem si pomáhat.

 

 

Bongeunsa temple

Druhým buddhistickým chrámem, který jsem v Soulu navštívila byl Bongeunsa temple. Ten se nachází dál od centra, ve čtvrti Samseong-Dong a byl založen v roce 794 mnichem Yeon-hoe. Jeho budovy leží ve svahu hory Sudo hned naproti obrovskému obchodnímu středisku COEX Mall. Opět tu tak nevěřícně zírám na neskutečný kontrast historické duchovní památky a hlučných ulic přelidněného města. Socha lotosového květu, který má v pozadí mrakodrapy? Proč ne 🙂

     K chrámům Bongeunsa vstupuji skrze Jinyeomun, bránu pravdy, kterou hlídají čtyři strážci, kteří na mě za prosklenou vitrínou působí opět poněkud dětinsky a já si kladu otázku, proč je ve mě zakořeněno, že něco, co je barevné a veselé není tak nějak moc dospělácké, když se tu kolemjdoucí k těmto pro mě srandovním sochám modlí… Při výšlapu následujících schodů míjím menší sochy znamení čínského horoskopu s barevnými ornamenty na obličejích a za chvíli spatřuji mladou paní, jak k zapichuje k soše kočky cedulky s nápisem v korejštině. Přání, modlitba…? Kdo ví.

 

    V dalších částech areálu pak obdivuji zvon a buben, gong a dřevěnou rybu Dharma, které jsou čtyřmi nástroji, které rozezní tyto prostory před večerním obřadem. Zvuk Dharma zachraňuje z pekla všechny bytosti a duše v celém vesmíru. Největší budovou je potom Daewoongjeon, neustále plný modlících se mnichů i civilních lidí. Mě si zcela získávají krásné malby na stěnách i oknech dřevěných budov, které vypráví příběhy o mniších i mniškách, lotosových květech a létajících lidech (či jejich duších?).
    Na úplném vršku kopce potom stojí majestátní socha Buddhy, konkrétně jeho budoucí podoby Maitreya, který sestupuje dolů na zem pomoci všem trpícím lidem. Výška 23 metrů činí z této sochy nejvyšší sochu Buddhy v Koreji a postavit ji trvalo 10 let. Tak to by bylo tak letem světem buddhistickým světem vše :).
     „Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sami sobě, pochopíte celý vesmír.“
                                                                                                        Siddhártha Gautama (Buddha)

 

 

Mohlo by tě zajímat

Napsat komentář