10 zajímavostí, které nás potkaly v Norsku

1. POLÁRNÍ DEN (NEBO NOC?)

To není v Norsku moc velké překvápko – si nejspíš řeknete. Jedna věc ale je si o polárním dnu číst a druhá je ho zažít na vlastní kůži. To vás potom opravdu překvapí. Tím, že jsme většinu našeho pobytu v Norsku trávili daleko za polárním kruhem na Lofotech a spali ve vanu, jsme si tento severský fenomén užili fakt pořádně. Jaké to je, když je celý den a celou noc světlo? Hodně zvláštní. Zvlášť pro mě, která si z z nějakého naivního důvodu myslela, že polární den znamená, že se úplně nesetmí, ale je takové ponuré šero, taková jako polotma. Když jsem potom ve 3 hodiny v noci zakrývala mikinou škvíru v zatemnění okna, kterou mi svítily do očí sluneční paprsky a pokaždé, když jsem šla v noci na záchod jsem se tím ostrým světlem totálně probrala, jsem zjistila, jak moc jsem se spletla. Často jsem měla ráno pocit jako po prohýřené noci. Hormon tmy a spánku, melatonin, našim tělům celkem chyběl. Polární den má ale i své výhody, které jsme objevili posledních pár dnů, kdy celé dny pršelo a v noci bylo krásně jasno. Využili jsme toho, vyspali se přes den a v noci cestovali a dokonce si dali i hike na jednu z nejkrásnějších norských pláží Kvalvika.

2. JE TU DRAHO, FAKT DRAHO!

Jasně, věděli jsme, že je Norsko drahý jak prase, ale že až takhle??? Během prvních dvou dnů jsme hned zjistili, že tohle bude jednoznačně nejdražší cestovačka, jakou jsme absolvovali. Pochopili jsme, proč si můj dědeček, který jezdí do Norska rybařit, zamražuje s sebou chleba. A my se mu smáli. Jak nás mrzelo, že jsme se víc nepřipravili a nenaložili si batohy trvanlivými potravinami. Jak moc jsme mohli ušetřit! Nákup na Lofotech fakt bolel. Dva litry v háji a neměli jsme skoro nic. A nezůstane to jen u jídla, doprava je kapitola sama o sobě, pro představu lístek na trajekt na Lofoty přes tisíc korun, hodinová cesta linkovým autobusem 400 Kč a litr benzínu za 48 korun. Au au au. Pokud bychom jeli znovu nebo měli někomu dát doporučení – jeďte vlastním autem z ČR, ve 4 lidech, naložte si plný auto jídla, ať nemusíte v Norsku nic kupovat a spěte ve stanu. Pak se to bude dát po finanční stránce rozumně zvládnout.

3. RYBAŘENÍ A SUŠENÉ RYBÍ HLAVY

Zeptejte se kohokoliv, co ví o Norsku a nejčastější odpovědí bude: „Jezdí se tam na ryby.“ A je to tak, ryby, rybáře a rybaření tu budete potkávat na každém kroku. Především na severu je to pak jedna rybářská vesnička vedle druhé. Ty, které jsme měli štěstí navštívit na Lofotech, mají nezaměnitelnou atmosféru. Většina z nich je už dnes samozřejmě spíš turistickým skanzenem, ale silný genius loci jim nikdo neupře. Nejslavnější z nich jsou pravděpodobně vesničky Å (pro svůj název) a Reine (pro dech beroucí výhled), nás ale nejvíc učaroval zapadlejší Nusfjord, kde jakoby se zastavil čas. Nejčastější podoba ryby, jakou jsme na Lofotech viděli, byla ryba sušená nebo sušící se. Tato speciální úprava ryb je totiž pro norské Lofoty charakteristická. Suší se většinou tresky, kterým se po vyvržení svážou ocasy k sobě (vždy dva kusy) a zavěsí na dlouhé trámy, kde se venku nechají zhruba tři měsíce vysoušet. Hlavy se suší zvlášť a tahle místní pochoutka zavěšená všude možně vypadá obzvlášť nechutně a strašidelně. Fuuuuj!

4. OBROVSKÁ ZEMĚ S MÁLO LIDMI

Norsko je nesmírně rozlehlá země, má 365 kilometrů čtverečních, na kterých ale žije pouhých 5,3  milionů lidí. Na jeden kilometr tak připadá pouhých 15 obyvatel, což Norsko činí jednou ze zemí s nejnižší hustotou obyvatel na světě (pro představu v ČR je hustota 133 obyvatel/km²). Jsou tu tak obrovské plochy neobydlené přírody, že především na severu můžete jet i několik hodin autem a nepotkáte žádné město či vesnici. Neznamená to, ale že byste byli mimo civilizaci, protože jedete po tak nádherné silnici, že by se vám o ní mohlo v Česku zdát. Proč ale žije v Norsku tak málo lidí? Paradoxně tu toho místa není až tolik, většinu prostoru zabírají hory a husté lesy a pouhá 3 procenta půdy jsou obdělávatelná. Míst s dobrými podmínkami k životu tu tedy zase tolik není. Ta jsou většinou situovaná na pobřeží, hlavně na jih, kde vyrostla velká města jako Oslo, Bergen nebo Stavanger. Svou roli také určitě hraje místní podnebí, protože koho by lákalo žít půl roku ve tmě? Z toho kouká pěkná deprese. Díky malému počtu obyvatel tak mají Norové na všechno spoustu místa, což se projevuje velikostí všech věcí. Staví tu obrovské haly, mají velikánské odpadkové koše i obří lavičky. Nemusí prostě šetřit místem a snažit se všechno zmenšit, jako třeba v Japonsku. V Norsku je na všechno místa dost a volný prostor je potřeba zaplnit.

 

5. TRÁVA NA STŘEŠE

Další slavný norský fenomén – zelené střechy, anglicky známé jako sod roof nebo turf roof. Norové pěstují na svých střechách zelené zahrádky už stovky let. Kromě nepopiratelného stylu a souladu s okolní krajinou mají i mnoho praktických výhod. Pomáhají domy stabilizovat, zabraňují přehřívání střechy a považují se za nehořlavé, fungují jako skvělá tepelná i zvuková izolace, redukují výkyvy teplot mezi dnem a nocí a zpomalují odtok deštové vody. Také produkují kyslík, zadržují oxid uhličitý, absorbují toxické látky ze vzduchu a zabraňují víření prachu. Jak se taková vychytaná střecha staví? Na dřevěné střešní desky se položí pláty březové kůry, které se překrývají, aby vedly odtékající dešťovou vodu správným směrem. Na kůru se položí dvě vrtsvy drnů – jedna trávou směrem dolů a druhá nahoru. Jednotlivé vrstvy se k sobě lepí dřevěným dehtem, díky čemuž je pak střecha voděodolná.

 

6. VELRYBÍ MASO

7.  POZOR, SOB!

To je nejčastější dopravní značka, kterou jsme na dálnicích v severním Norsku viděli. Šel z nich celkem respekt, on je celkem průšvih, když vám skočí pod kola srnka, natož si představit srážku s třikrát větším sobem! Ta se naštěstí nekonala a soba jsme bohužel na okolních pláních podél silnice ani nezahlídli. A to jsem si mohla oči vykoukat! Poštěstilo se nám až ve vlaku, cestou zpátky z Bodø do Trondheimu, kde jsme najednou z okýnka hned vedle kolejí zahlédli mámu sobici s dvěma malými sobátky. Tak aspoň takhle na mrk oka!

8. NEJOBLÍBENĚJŠÍ AUTO: TESLA 

Pokud jste milovníky technologií Elona Muska a Tesla je pro vás nedosažitelné auto snů, v Norsku se vám bude líbit. Na elektromobily tu totiž narazíte na každém kroku, až se vám někdy bude zdát, že normální auta na benzín tu ani neznají. Nejviditelnější je to v Oslu, které je městem s největším počtem Tesel na osobu na světě, předčí dokonce i města v USA. Důvodů proč Norové milují elektromobily je hned několik. Svědčí to životnímu prostředí, na kterém Norům velmi záleží a snaží se mu pomáhat, jak jen to jde – snižováním znečištění ovzduší, vymakaným způsobem recyklování odpadu a velkou roli hraje i fakt, že téměř všechna elektrická energie pochází z vodních elektráren, takže je relativně levná a může snadno zásobovat všechny elektromobily. Jízda Teslou také zjednodušuje každodenní život, ať už parkováním zdarma, možností jezdit v rychlejším autobusovém pruhu nebo snadnou dostupností dobíjecích stanic, kterých je jen v Oslu neuvěřitelných dva tisíce. Dobíjení je samozřejmě zadarmo. V neposledné řadě prodej Tesel podporuje i sama norská vláda, která prodejce osvobozuje od placení daní. Cílem totiž je, aby už v roce 2025 elektromobily nahradili všehna normální auta a Norsko se tak ještě více přiblížilo ekologickému ideálu.

9. TROLLOVÉ, ALFOVÉ A LESNÍ SKŘÍTCI

 

10. DESIGNOVÉ ZÁCHODY 

Záchody v Norsku jsou kapitola sama pro sebe. Za prvé jsou pěkně drahý a skoro nikde nejsou zdarma. Pamatuju si, jak jsme jedno dopoledne strávili na vlakovém nádraží a já potřebovala jít několikrát na záchod, pokaždé jsem musela zaplatit našich 60 Kč! Vyděrači… Další raritkou je, že většina norských veřených toalet je na kreditku. Ano, čtete dobře, bez platební karty se dovnitř nedostanete. Musíte prostě swipnout a zaplatit, abyste se mohli vy… a to i na parkovištích a v kempech uprostřed divočiny nebo na odpočívadle u dálnice. Za to se vám ale Norsko téměř vždy odvděčí fakt luxusním záchodem, kde je vždy nejen toaletní papír, ale i krásně uklizeno, krásně voňavé mýdlo a krém na ruce a často i super stylový design. Na ten jsou Norové opravdu machři a místní architekti a interiéroví designéři se dokonce hecují, kdo navrhne hezčí záchody. Těmi nejkrásnějšími, dokonce světově oceňovanými, jsou dřevěné umývarny a záchody na Lofotech, kde jsme shodou okolností několikrát zastavovali, aniž bysme o jejich ocenění věděli (spíš proto, že je jako jeden z mála záchodů zdarma, dokonce bez kreditky). Pochází z dílny mladých architektů Manthey Kula Architects, který čůrajícím návštěvníkům nabízí podle autorů jiný smyslový zážitek a chvilkovou pauzu od surovosti okolních hor, moře a všudypřítomného pobřežního klima. Takovýchhle designových kadibudek na Lofotech najdete spoustu, až jsme občas měli pocit, že provozujeme záchodovou turistiku :-).