!!! POJĎME BÝT NA CESTÁCH PŘÍTOMNÍ !!!
#5mintadyated
#5mintadyated
Poslední týdny mezi travel blogery frčí hra na zodpovězení deseti otázek týkajících se cestovatelského života. I já jsem byla…
Tento článek není mířený na lidi, které cestování neláká, žijí spokojené naplněné životy ve svých domovech a při pomyšlení…
Letošní Vánoce jsou už čtvrté, které trávím na cestách. Tak, jak jsem předtím Vánoce nikdy moc neprožívala, poslední roky…
#1 MOC SE NESTRESOVAT, PROTOŽE VŽDYCKY TO NAKONEC DOBŘE DOPADNE A POKUD TO DOBŘE NEDOPADLO, TAK JEŠTĚ NENÍ KONEC…
# 1 PENÍZE Nebudu chodit okolo horké kaše a začnu hned tím nejpodstatnějším. Peníze jsou jeden z hlavních…
Po publikování článku 10 věcí, které miluji na životě v Anglii se na blogu roztrhla bouřlivá diskuze, kde jsem se…
Proč cestujeme? Co nás vede k tomu opustit pohodlí našich domovů a vydat se do neznáma? Jaké jsou důvody pro…
Skvělej článek :)) Sama vím o čem mluvíš.. sice tolik necestujeme jako vy, ale na každým výletě objevím spoustu míst, kdy prostě chci jen sedět a koukat.. kochat se..:) protože to je to, co ti nikdo nemůže vzít, smazat, zničit,..:)
Řekla bych, že to je právě rozdíl mezi cestovateli a turisty 🙂 Uplně nejlíp to vystihuje Paul Theroux "Tourists don't know where they've been, travelers don't know where they're going." (Turisti nevědí, kde byli … kdežto cestovatelé neví kam jdou) 🙂
Tak tohle je asi takovej věčnej problém, že si lidi dávají záležet, aby jejich život nějak vypadal, než aby ho opravdu žili. Se třeba vydávaly (a pořád asi vydávají) parádní edice klasických knih, který jsou vlastně jenom k dekoraci, aby člověk vypadal sečtělej a na úrovni, ale ve skutečnosti je nikdy nečetl, což mi přijde fakt ujetý. A s tim cestováním je to to samý. Zrovna u asijských turistů, který neustále zuřivě cvakají foťáky, mám nějak zafixováno, že toho prostě chtějí stihnout co nejvíc a tu dovolenou vlastně prožijou až doma, když se koukaj na fotky.
A se sociálníma sítěma je tohle ještě patrnější – lidi si radši jídlo vyfotí ze všech úhlů, než aby si ho snědli teplý. Kolikrát jsem byla na akci, která byla hrozná nuda a na fotkách pak vypadala jako party roku. Prostě se lidi víc zaměřujou na tu dokumentaci než na to žití. Ale tak to je asi každýho volba, jestli si ten život prožije a užije nebo bude mít pěkný fotky. Já asi kvůli tomuhle tolik pěkných fotek mít nebudu.
Jo, ale zas na druhou stranu – třeba architekturu si víc užiju s foťákem, protože se skrz něj můžu zaměřovat na různý detaily a užívat si je a neruší mě celek.
To mi připomnělo zážitek z Kodaně, kdy u sochy malé mořské víly vyskákal autobus asijských turistů, vyfotil každej šutr, selfíčko se sochou, x fotek se mnou a přítelem (seděli jsme vedle na lavečce a kochali se okolím) a během 3 minut už zase jeli! 😀
Secrets of M
Krásný den a pohodové cesty, M.
Jednoznačně:). K tomu mi tedy slouží i to, že když cestuju, jak si o tom píšu nějaké poznatky:). Snažím se zpravidla o ten deník. A přesně, jak říkáš, nejraději trávím někde mnoho času, vybuduju si lásku a vzpomínky. Pro mě v tomhle byl nedocenitelný Erasmus. A například v Japonsku taky nechci navštívit všechno, nemusím mainstreamově projíždět celý ostrov/y, mně postačí strávit nějaký čas v Kyotu, bydlet třeba po celou dobu na jednom místě, v okolí cestovat na kole a navštívit věci, které se dají zde, dát si piknik, procházet si uličky. Ach, propánakrále, ať už je to tu!!! :3
Ach jo! Po precteni clanku a komentare usneseni se mi chce kricet! Kricet ano, ano, ano, proc tohle nikdo nevidi. Mysleno nikdo z meho okoli. Mam pocit, ze neukazes-li dostatek fotek z vyletu, nejlepe verejne na siti, tak jako bys nikde nebyl. Hlavne ukaz fotky, videa a nerozkecavej se tu s historkama. Uplne vidim, ze sedneme do kavarny k velkymu kafe a tohle tema probereme vrchem spodem. Kdyz jsem pred par lety nekde na posilvestrovske party rekla, ze moje nejvetsi prani do noveho roku je, abych se vice naucila zit pritomnosti a pamatovat si pocity z mist, tak se na me ostatni divali, ze jsem se zcvokla. I kdyz i ja nejsem bez viny, mam taky vzpominky na cestovani a uzasny mista, na ktery jsem prisla a prvni co mi vytanulo na mysli bylo, proc jsme tu ted, kdyz je tak blby svetlo. A prvni myslenky byly na to, jak to proboha nafotit. Ale nechci to takhle. Nechci mit stovky ci tisice stejne nedokonalych fotek. Chci mit zazitek, silnej a hlavne trvalej
Hezky napsané 🙂
Kdybys chtěla další tip kam vyrazit, už jsi byla v Bretani? 🙂 http://www.alicewanderer.com/
Pod tohle se podepisuju a několikrát 🙂 Když jsem začal na horách fotit, zatraceně rychle jsem přešel na systém, kdy se nejdříve jen s očima dokořán rozhlížím, abych dané místo pochytil nejdříve svými smysly v celé šíři, než jej zredukuji na digitální placku. Tu sice můžu na přednášce ukázat ostatním, ale o komplexní krásnou vzpomínku se okrást nemíním 🙂 Super napsané 😉
Moc pěkně jsi to napsala. Těch pět minut je dobré praktikovat i v běžném životě. Prostě jednou denně zavřít oči a vnímat okolí. Člověk si u toho i odpočine a posílí imunitu.
Ahoj Katko, mluvíš mi z duše. Tohle co tu popisuješ jsem si uvědomil právě v Kjótu, když jsem fotil Japonce co fotí kočku na cestičce v chrámu Fushimi inari. V tu chvíli jsem se začal hlídat, a snad jsem tolik nefotil, a více vnímal okolí, přírodu.:)) Díky za váš blog, výborná inspirace, klobouk dolů za to, co na vašich cestách stíháte.