Den sedmý
Misionářský kostel zatopený lávou v Saleula
Dnešní poznávačku zahajujeme ve vesničce Saleula, kde v březnu roku 1906 výbuch sopky vychrlil masu horké lávy, která zavalila část vesnice a především Londýnský misionářský kostel. Ten si jdeme za 5 tala prohlédnout a podívaná je to skutečně impozantní. Celý vnitřek kostela je totiž zavalený ztuhlou lávou, která tvoří na jeho podlaze neuvěřitelné tvary a obrazce. Jak to tu asi muselo vypadat, když se sem láva hnala a postupně tu tuhla? Se zájmem také sledujeme, jak si příroda láva-neláva razí svoji cestu, ať už v podobě stromu rostoucího ve dveřích kostela nebo rostlinek rašících z prasklin v lávovém poli. Provází nás tu samoánka s pokročilým těhotenským bříškem, která v polorozpadlých žabkách (jiné boty na Samoe neuvidíte) poskakuje po lávových kamenech a na všechny naše otázky odpovídá kýváním hlavy a úsměvem. Na závěr jsme požádáni napsat něco do návštěvní knihy, chválíme tedy atmosféru místa i milou průvodkyni a nasedáme do auta natěšeni na další atrakci.
Jak chytnout mořskou želvu
Vzácní rorýsi v jeskyni Peapea
Peapea cave – vítá nás cedule u další turistické zajímavosti (opět za 5 tala). Znuděný týpek v žabkách nám dává vysvícenou baterku a vede nás do lávové jeskyně, která je zajímavá především tím, že v ní sídlí vzácní noční ptáci – white rumped swiflet, tedy druh rorýse. Ti tu hnízdí ve skalních stěnách a my můžeme slyšet jemné cvakání, jak ťukají do stěn. Náš průvodce nám na jednoho zasvítí a násilím ho bere do ruky, aby nám ho ukázal, což se rorýsovi (ani nám) moc nelíbí. Jeskyně není moc dlouhá, a tak po krátké obhlídce s poděkováním vracíme baterky. U nás by takto vzácné hnízdiště ptáků bylo přísně chráněno, tady se vodí turisti a ptáci berou z hnízd do ruky… Jiný kraj, jiný mrav. Radši mizíme, ať mají chudáci rorýsi chvíli klid…
Jako tarzan ve Falealupo Canopy Walkway
Dnešní akční den na Savii završujeme zážitkovou lahůdkou – Canopy walkway u vesničky Falealupo na západním cípu ostrova. Tato sranda je trochu dražší, 20 tala, ale v korunách stromů tropického deštného pralesa zase každý den nechodíte :). A tak si užíváme nezapomenutelnou procházku do koruny obrovského fíkovníku banyán, jehož kmen a větve jsou obehnány několika patry schodů a dřevěných platform. K jedné z nich potom vede 30 metrů dlouhý houpací most sestavený z kusů hliníkových žebříků, které na sebe příliš dobře nenavazují. No, nebudu říkat, že to je hračka přejít – není! Houpe se to jak blázen a naproti se mi smějí dvě starší paní, jak u toho ječím… Hahaha 🙂 O výšlapu, kdy si připadám jak tarzan nebo opice se z koruny fíkovníku rozhlížíme po celé pralesové rezervaci. Nádhera!