Návštěva historických míst je pro mě vždycky velkým dobrodružstvím. Jsem jedním z lidí, kteří dokáží nasát atmosféru doby do morku kostí a nesmírně mě baví si představovat, jak život na daném místě vypadal ve svém rozkvětu a jací lidé tam žili. Na českých hradech jsem se tak vždycky duchem ocitla uprostřed středověkých hostin a turnajů, u zlatonosných řek na Novém Zélandu jsem nahlížela tehdejším hledačům do rýžovacích pánví a u Stonehenge jsem s druidy měřila jarní rovnodennost. A teď si představte, že s tímhletím mým naladěním jsem se ocitla uprostřed ruin druhého největšího sinhláského království na Srí Lance z 11. století, které se ukrývá uprostřed tropických pralesů a je opředeno pořádně silnou rouškou tajemství.
Ale pěkně popořadě. Nejdřív úvodní videjko :).
Ráno se tedy po noci plné sloních snů (jako následek ze včerejšího dne) probouzíme v Kandy. Dnes nás čeká velká výzva – dostat se místním autobusem až do 132 km vzdáleného města Polonnaruwa. Netušíme, kdy nebo jaký autobus pojede (ani strýček Google v těchto informacích na Srí Lance nepomáhá), a tak neztrácíme čas a hned po sedmé hod spěcháme na místní autobusák. Tady nás ještě se zalepenýma očima čeká pěkně ostrý budíček – vládne tu totiž šílený chaos, zmatek a schon. Všichni někam pospíchají, střídá se tu jeden hučící autobus vedle druhého a do toho jsme samozřejmě opět magnetem na místní taxikáře a tuk tukáře. Snažíme se od kolemjdoucích zjistit, který autobus jede do naší kýžené destinace. Odpovědí nám jsou ale jen další nabídky od tuk tukářů, kteří nás tam rádi za x tisíc rupií zavezou. To určitě! Naděje nám vysvitne, když spatřujeme oprýskanou ceduli „Tourist information“, která nás vede po špinavých schodech nahoru do patra. Tady nás ale čeká jen zamčená brána, před kterou si místní udělali veřejné záchodky. No, fuuuj! Když už fakt nevíme, co dál, jdeme si koupit pití a tady nám konečně prodavač ochotně radí. Do Polonnaruwa jezdí autobus číslo 41, právě přijel tady hned naproti nám a odjíždí v 8 hodin. Pecka! Hned pelášíme dovnitř chytit si místa a domluvit se s řidičem. Ten nás ochotně nabírá, uskladňuje nám krosny do zvláštní polstrované ohrádky, kterou má vedle řidiče na bágly a oznamuje nám, že cesta bude trvat 4 hodiny a cena na jednu osobu je 170 rupií. Uf! Tak to by bylo :-).
interiér srílanského autobusu
Srílanský autobus. Jak ho popsat? Svaté obrázky buddhů, hinduistických bohů a případně i Ježíše vedle sebe, hlavně, ať se tam líbí všem! Do toho blikajicí světýlka a dva mega repráky, ze kterých se celou cestu line hlasitá srílanská hudba. K našemu překvapení je interiér krásně čistý a vypíglovaný, dokonce s ochranými povlaky na všech sedačkách, které se očividně pravidelně perou (což je jako obvykle ostře v rozporu s informacemi z turistických průvodců). V celém autobuse jsme jediní bílí, a tak máme skvělou příležitost si prohlédnout místňáky. Ženy chodí většinou oblékané ve srílanském sárí, které má nejrůznější barvy a odstíny, muže nevidíme jinak než v nažehlené, voňavé košili. Rozhodně vás tu jen tak nepotkají smradlavé zážitky z českých tramvají, kde to propoceným oblečením a podpažími občas doslova čpí. Čtyhodinovou cestu se tedy nadmíru užíváme, koukáme z okna na míjící se divadlo, pokyvujeme hlavou do rytmu melodické hudby a mlsáme dobroty, které jsme si v Kandy nakoupili na tržnici. Největším zážitkem je ale styl jízdy, který se vyrovná slušnému adrenalinovému zážitku. Řidič totiž řeže zatáčky, zrychluje a brzí, jako kdyby řídil Formuli 1 a ne autobus. Zlatým hřebem cesty je okamžik, kdy se v osmdesátikilometrové rychlosti a úzké zatáčce v kopci dostáváme mezi druhý autobus a náklaďák s kládami, kde všichni tři příslušníci hlasitě zatroubí tak silně a nečekaně, že si málem nadělám do kalhot. To, kdyby viděl pan Dvořáček z autoškoly :-).
Kolem poledne vítězoslavně vystupujeme v našem cíli, městě Polonnaruwa. Jedním z přeochotných tuktukářů se necháváme závěst do našeho ubytka, které jsme si opět našli přes Trip Advisor. Jmenuje se Seraya hotel a je to malinký guesthouse u moc milé a vstřícné srílanské rodiny. Za nás nejlepší ubytko během našeho pobytu – především, co se týče servisu a jídla. To si ostatně myslí i další návštěvníci, protože se jim tu na zdi blýská diplom „Trip Advisor Winner“. Noc tu vyjde na 12 liber za pokoj a starají se tu o nás vážně jako o vlastní, povídáme si s dědou, hrajeme si s malou dcerkou. Hned si tedy prodlužujeme pobyt i na další den, který chceme strávit v okolí.
náš krásný pokojíček v Seraya hotelu
Teď už nás ale čeká vytoužená prohlídka starověkého města Polonnaruwa, které bylo v 11. – 12. století centrem sinhálského království a vládlo se odsud tedy celé Srí Lance. První království mělo sídlo v Anuradhapuře, kterou ale tehdejší vládce Vidžajahábu I. pod hrozbou útoků z Jižní Indie v roce 1077 opustil a rozhodl se vybudovat nové centrum sinháslké říše právě v Polonnaruwě. Jeho následník, král Parákramabáhu I. se do toho pustil na plné obrátky a vybudoval tu během pár desítek let obrovský areál plný paláců, chrámů, svatyní, zahrad, klášterů a především obrovskou vodní nádrž Parakrama Samudra, přezdívanou díky své neuvěřitelné velikosti „moře Parakrama“. Po tomto zlatém vrcholu ale sláva Polonnaruwa opět pohasla, království pohltil chaos a také následovaly další nájezdy z Indie. Slabí vládci tento tlak nezvládli, nechali město chátrat a vysychat vodní nádrže, což mělo za násladek také rozšíření smrtonosné malárie. Město tak bylo v roce 1293, po necelých 250 lety své existence, opuštěno a džungle si ho vzala zase zpátky.
Top 8 atrakcí historického města Polonnaruwa
Vstupenka do areálu stojí 3300 rupií na osobu, což je celkem pálka i na naše poměry. Místní švindlíři nám ji nabízejí i za půlku, protože jak později zjišťujeme, protahují turisty dírou v plotě :). My si lístky kupujeme poctivě v muzeu, kde rovnou i začínáme prohlídkou archeologických exponátů, informačních tabulí a zrekonstruovaných modelů, jak města vypadalo za své zlaté éry. Hodně zajímavé jsou fotografie z dob prvních objevů, kdy celé město a památky byly doslova zarostlé džunglí a některé budovy byly pod tlustými nánosy půdy a trávy.
jedna z prvních objevených památek v Polonnaruwa
1. Island Garden
První naší ochutnávkou starověkého města je Island Garden, která leží na břehu vodní nádrže Parakráma. Tato část byla palácem třetího slavného krále Nisankamála a skládá se ze spousty přilehlých budov, lázní a nejzachovalejší Council Chamber, neboli zasedací síně. Její dominantou je zachovalá socha lva, který stojí v místě trůnu, ze kterého Nisankamála vládl.
council chamber v Island Garden
Síň je prvním historickým sinhálským místem, které v životě vidíme, a tak si tento zážitek náležitě vychutnáváme. Romantiku nám ale najednou narušuje obří ještěrka nebo mládě varana, které se zpoza starodávných sloupů najednou vynoří.
přerostlá ještěrka nebo miniaturní varan?
Pokračujeme do hlavního areálu, který si místní střeží doslova jako oko v hlavě. Je dokonce ohraničen plotem a lístky nám při vstupu kontroluje tříčlenná policejní hlídka. Celý areál je opravdu obrovský a abyste stihli všechno, doporučujeme si buď půjčit nabízená kola nebo vyjít brzy ráno. My měli na celou prohlídku zhruba 5 hodin (do tmy), což je bohužel pro dvě nohy opravdu málo.
podrobné plány celého archeologického areálu Polonnaruwa
2. Royal Palace Group
Hned při vstupu nás trochu zaráží průjezd tří autobusů naložených indickými turisty, se kterými místo poněkud ztrácí tajuplnou atmosféru. Nenecháváme se ale otrávit a vcházíme do první části, Royal Palace Group, jehož hlavní dominantou palác krále Parákramabáhu I. Věří se, že tato budova měla původně sedm pater a tisíce pokojů, Místní stavby také patřili v tehdejší době vedle egyptských pyramid k nejvyšším na světě a jejich konstrukce zůstává stejně tak zahalena tajemstvím. Pár zbytků zdí, které tu zůstali jsou vážně obrovské a je téměř mimo lidskou představivost spatřit palác tak, jak se tu tyčil v plné kráse.
palác krále Parákramabáhu I.
rekonstrukce paláce krále Parákramabáhu I. v muzeu
Audience Hall
3. Exotická džungle
Pokračujeme dál po červené písečné cestě, která se line exotickým tropickým pralesem, v jehož větvích se houpou všudy přítomní makaci. Sama procházka je tak skvělým zážitkem a pohledy na džungli prorůstající ruiny, kdysi dávno tak mocného světa, jsou opravdu unikátní.
džungle jako z indické pohádky
4. Quadrangle
Opravdový archeologický mazec potom nacházíme na náměstí zvaném The Quadrangle, neboli čtyřuhelník. tady je rovnou sedm historických památek najednou. Nevíme, kam se dřív dívat, co dřív navštívit, obejít, vyfotit… Je tu toho vážně moooc! A rozhodně to nejsou jen ruiny, ale krásné dochované stavby.Wow! Připadáme si jako na dobrodružné výpravě Indiana Jones!
chrám Shiva Devale No 1
Uprostřed čtyřuhelníku se majestátně tyčí jeho největší dominanta, chrám Vatadage. Jeho centrem je zděná dágoba, neboli stupa . Ta má dnes už rozbořenou střechu a právě díky tomu jdou krásně vidět všechny čtyři sochy sedících buddhů, které zvou k návštěvě. Jsou otočeny do všech čtyř světových stran, čimž znázorňují, že buddhovo učení je přístupné kdykoliv a pro všechny. Chrám má 18 metrů v průměru, kolem celého obvodu se line zdobená terasa a vchody hlídají strážní kameny. No, prostě fotografův ráj :-).
dechberoucí výhled na Vatadage
strážní kámen
neuvěřitelně zachovalé schodiště
jedno z tomových veleděl 🙂
vyšlo nám to krásně na zlatou hodinku
Naproti Vatadage stojí Hatadage – chrám, který dříve skrýval svatou relikvii (tedy buddhův zub, který je dnes střežen v Kandy). Důležité je také připomenout, že do všech těchto chrámů se musíte zahalit, sundat čepice a vyzout (což je na rozpálených kamenech bez ponožek celkem výzva). I když chrámy jsou už více než 800 let opuštěné, jsou stále svaté, a tak tu stále platí posvátná buddhistická pravidla.
chrám svaté relikvie – Hatadage
U vstupů do chrámů leží nádherné měsíční kameny. Ty tradičně sestávají ze několika polokruhových oblouků vyplněných nejrůznějšími symboly. Mezi ty nejčastějí patří lotusové květy, sloni, kozy, ohňové plameny, koně, lvi či buvoly. Výklad symboliky se různí, obecně ale kruhy představují duchovní cestu k osvícení.
měsíční kámen lemující vchod do posvátného chrámu
kachny, koně, sloni – všechna zvířata směřují k osvícení
Další architektonickou kráskou je pyramidová stupa Sathmahal Prasada, sedmipatrová budova, která ma na srílanskou dagobu velmi zvláštní tvar. Podobné chrámy se totiž vyskytují převážně jen v Kambodži a Siamu. Budova měří sedm metrů, má vstupy ze všech čtyř stran a její význam a účel jsou pro archeology velkou záhadou. Velmi vzácným předmětem (jde-li to tak nazvat) je potom Gal Pota, obrovská deska sloužící jako kniha, na jejímž povrchu je vytesaná významná inskripce o historii království Polonnaruwa. Deska měří 8 metrů a váží 25 tun, což z poznámky vytesané v jejím záhlaví (že sem byla dotažena ze 100 km vzdáleného Mihintale) činí naprosté sci-fi.
pyramidová stupa Sathmahal Prasada
sinhálská kniha Gal Pota
5. Smečky makaků
Pro nás, kteří jsme poprvé v Asii, jsou jedním z největších zážitků všudypřítomné smečky méně či více přátelských makaků. Ti jsou novodobými vládci sinhálského království a mají to tu všechno (včetně turistů) opravdu pod palcem.
Kombinace opičí smečky s dechberoucím prostředím dokonce inspirovala filmaře z Walt Disney, kteří o těchto opičácích natočili naprosto úžasný dechberoucí film Monkey Kingdom, o kterém jsme psali v tomto článku.
musíme si ten náš barák pořádně ohlídat!
děcka – domů!
počkej, potřebuju dožvejkat trávu…
řekla jsem dost! jde se domů…
6. Shiva Devale No 2
Toto je nejstarší budova v Polonnaruwa. Datuje se do prvního Chola období, tedy okolo roku 1070. V tomto období město obývali Indové, a tak má na svých zdech tamilské inskripce. Významným hinduistickým chrámem je dodnes, což nám dokázal pán, který tam zrovna v době naší návštěvy aranžoval květiny a zapaloval vonné svíčky. Jo, a tak kráva si tam takhle lehla, aby pěkně zapózovala :).
Shiva Devale No 2 a pózující posvátná kráva
7. Rankot Vihara
Tato monumentální stavba se na nás nečekaně vynořuje z hladiny pralesa při západu slunce. Je to čtvrtá největší stupa na Srí Lance a stoupá do výšky celých 50 metrů. Její velikost a majestátnost nám vyráží dech a tak si ji pokorně v tichu obcházíme ve směru hodinových ručiček (tak, jak je to v souladu s buddhistickým učením).
Rankot Vihara – čtvrtá největší dagoba na Srí Lance
8. Gal Vihara
Nyní nás už bohužel hodně tlačí čas, už je téměř tma a nám je jasné, že nestihneme všechno. Významné památky jako Lankatilaka, Buddha Seema Pasada nebo Lotus Pond tak musíme jen minout, což nás mrzí dodnes. Spěcháme totiž k poslední dnešní zastávce, ruinám obrovského chrámu Gal Vihara. Když dorážíme na místo, je tu už úplně tma, Najednou na nás ale ze tmy vykoukne cestička lemovaná hořícími svíčkami, po které se napjatě vydáváme a cestou míjíme skupinky rozesmátých srílančanů, kteří stejně jako my míří ke zbytkům posvátného chrámu. Ten je k naší nesmírné radosti nádherně osvětlený a my si tak užíváme naprosto unikátní atmosféru poutního místa včětně buddhistických mnichů v oranžových hábitech a modlících se věřících, kteří pokládají k nohám obřích buddhů barevné lotosové květy. Nálada tu vládně opravdu téměř posvátná, až je nám blbé to tu svou turistickou přítomností kazit.
sedící Buddha v chrámu Gal Vihara
stojící (7 metrový) Buddha v chrámu Gal Vihara
a ležící Buddha v chrámu Gal Vihara
Dnešní badatelská mise je u konce a nám už nezbývá nic jiného, než se dostat zpátky na hotel do našeho útulného pokojíčku. No, jenže to není jen tak. Cesta k hlavní silnici totiž nečekaně trvá další půl hodinu a na jejím konci nás nečeká rušná silnice plná aut a tuk tuků, ale konec světa, kde něco projede jednou za pět minut. To snad není možný! Tisíckrát denně tuktukáři člověka otravují, a když je fakt potřebujeme, tak tu není ani jeden! Naše prosby jsou naštětsí asi po 20 minutách vyslyšeny a jeden nám zastavuje. Vůbec ale netuší, kde náš hotel je, a tak se najednou ze tmy (odnikud!) vynořuje dalších 5 chlápků, kteří vzrušeně debatují, volají nejrůznějším kamarádům až nakonec zjišťují potřebné navigační údaje. Náš mladý řidič dostane od všech poplácáno po zádech a my konečně frčíme do hajan.
Před spaním se nám v hlavě honí spousta otazníků. Jak byli lidé schopní v tehdejších podmínkách vybudovat takovéto obrovské stavby? Jak asi lidé v té době vypadali, co si oblékali, co jedli, co se tu vůbec dělo? Jak mohl vypadat takový běžný den v království Polonnaruwa? Jak takováto mocná civilizace mohla vůbec zaniknout? Nikdo neví… Archeologové se jen dohadují a těch pár rekonstrukcí budov, které jsou k nalezení, nejsou vlastně pořádně doloženy. Hodně nás pak dostává informace, že se sem občas zatoulají sloni z nedaleké rezervace Minneriya, kteří tu pak pochodují mezi všemi těmito památkami a pijí vodu ze starověkých lázní. Je mi jasné, že s makaky na zádech 🙂
moc hezký cestopis, přelouskala jsem ho jedním dechem. Taky se chystáme na Srí lanku v září, takže děkuji za inspiraci. Každopádně bych se ráda zeptala. Na Srí lance nepůjčují při vstupu do chrámů sarongy ani nic podobného (jako v indonésii)? Jde mi jen o tom, jeslti s sebou musím nosit věci na zakrytí nohou a ramen, nebo jestli je možnost zapůjčení šátků při vstupu?
Děkujeme! Jsme moc rádi, že se cestopis líbí a na zářijovou cestovačku bychom jeli hned znovu s vámi! U památek nic nepůjčují (my teda nic neviděli), takže je potřeba si všechno nabalit s sebou. Areály jsou obrovské – Polonnaruwa a Anuradhapura na několika km čtverečních, takže tam vlastně ani žádné klasické vstupy nejsou. Jen muzea, kde se kupují lístky a pak u brány pár policajtů, co kontrolují lístky.
Ahoj, moc chválim za tyto stránky. S pritelem se chystame pristi rok na Sri Lanku, proto tu kazde slovo napsane v deniku hltame 🙂 zeptam se, na kolik vas vysla zpatecni letenka na Sri Lanku? Dekuju predem za odpoved.
Děkujeme za slova chvály, moc nás těší! My jsme za zpáteční letenku dali 533 liber, ale letěli jsme z Londýna a připlatili si za servis a komfort Emirátů. Jde sehnat i levněji – z Prahy okolo 13-14 tisíc.
Ahoj Katko,prosím dá se jezdit v Polonnaruwa jezdit i tuk tukem (kvuli detem,nemyslim,ze by tam meli kola s detskou sedackou)? Děkuji.Irena 🙂
Ahoj, jojo dá – můžeš si ho pronajmout na celý den a povozí tě po celém areálu.Nabídky budeš dostávat na každém rohu 🙂