Tokio - město neuvěřitelných kontrastů

4 11

23. 5. 2016

Tokio je město tak velké a výjimečné, že by se tu daly strávit tři roky a člověk by pořád měl co objevovat. My na něj máme bohužel jen tři dny, takže se musíme smířit jen s malou ochutnávkou a tato malá sousta si maximálně vychutnat. Nachystejte si příbory (teda jídelní hůlky), podává se další chod z naší tokijské hostiny!

Jojogi park

Paradoxně hned pár minut od rušné čtvrti Haradžuku se rozléhá ohromná oáza klidu – mystický park Jojogi (angl. Yoyogi). Hned při průchodu první dřevěnou branou tori, která park odděluje od města, máme pocit jako bychom si nasadili kyslíkovou masku. Po prašných ulicích plných výfukových plynů z aut je to úžasné osvěžení a já jsem naprosto ohromena velikostí a silou okolních stromů. Nejsem zrovna objímač stromů, ale tady ta energie z mohutných kmenů přímo pryští. Každou neděli park navíc ožívá nejrůznějšími aktivitami a své dovednosti sem chodí trénovat nejrůznější žongléři, muzikanti, jogíni, karatisté či „kendoisté“ a taky fanoušci všeho možného přes hip hop, gothic, metal, pop music až po cosplay videohry.

majestátní brána tori označující vchod do parku Jojogi

energie ze stromů tu přímo prýští

Po pár minutách této parádní relaxační procházky mezi obřími cedry míjíme stěnu poskládanou ze saké barelů. Šest barelů na výšku a 36 na šířku, každý z nich je pomalovaný jiným vzorem a unikátním japonským symbolem. Za další zatáčkou procházíme pod největší branou, Otorii, která je vyrobena z 1500 let starého cypřiše pocházejícího z hory Mt. Tandai na Taiwanu.

zeď poskládaná z barelů na saké

každý z nich je pomalovaný unikátním vzorem

mohutná brána Otorii z 1500 let starého cypřiše

Svatyně Meidži džingú

V samotném srdci parku nás potom čeká nádherná dřevěná svatyně Meidži džingú (angl. Meiji shrine). Ta je poměrně nová, její stavba byla zahájena až v roce 1915, brzy po smrti císaře Meidži, který je tu pochován se svou manželkou Šóken. Chrám se dělí na dva komplexy – vnější pavilon gaien a vnitřní část naien. Celá stavba je postavena v klasickém japonském stylu nagare-zukuri a hlavním stavebním materiálem je sekvojové dřevo zkombinované s měděným plechem. Meidži je jedním z nejnavštěvovanějších chrámů v Tokiu, jak japonskými poutníky, tak zahraničními turisty a i dnes se to tu lidmi jen hemží. Naši pozornost upoutávají votivní destičky, zvané ema, které slouží k osobním modlitbám. Destičku si věřící mohou koupit za 500 jenů, na zadní stranu napsat své přání či modlitbu a obejít s ní několikrát majestátní strom na nádvoří. Síla tohoto stromu dodá modlitbě sílu a destička je následující den ráno přijata k obřadu mikesai, kde jsou zapsané prosby dále tlumočeny místními knězy.

svatyně Meidži je jednou z nejnavštěvovanějších v Tokiu

hlavním stavebním materiálem je sekvojové dřevo

tento strom dodá vašim přáním sílu

modlitební destičky ema

provaz shimenawa označující posvátné stromy

jeden z mnoha východů ze svatyně Meidži

Muzeum japonských mečů

Naše další kroky míří do muzea japonským mečů (angl. Japanese sword museum), jehož návštěva je jedním z největších tomových tokijských snů. Muzeum hlavních zbraní všech samurajů je úplně malinké, zato ale naprosto unikátní, protože je svého druhu jediné na světě. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout originální japonské meče od současnosti zpět až do 12. století. Jsou tu meče od nejslavnějších výrobců všech dob, např. Nobuyoshi, Kunyiuki, Nobofusa nebo Sanekage. Je to vlastně kolekce nejvzácnějších samurajským mečů na světě a za 600 jenů si je můžete všechny prohlídnout krásně zblízka se všemi precizními detaily. Já nejsem zrovna mečový odborník, a tak se o těchto skostech dozvíte více ve speciálním článků o samurajích, který pro vás připravuje Tom.

foto: okinawa.stripes.com

foto: aroundtokyo.net

Džungle velkoměsta

Mrakodrapů je v Tokiu asi tolik jako stromů v lese. A protože je tu lidí jako mravenců, tak jediná možnost, jak je sem všechny nacpat je stavět všechno pořádně do výšky, tedy až do nebe. Díky tomu je to tu opravdový mrakodrapový ráj, který oceňuje i naše neodborné architektské oko. Další zastávkou na dnešní trase je tedy slavná budova Cacoon Tower. Špičku pavoučího mrakodrapu vidíme už zdálky, prokličkovat se ale až přímo k ní se ukazuje trochu složitější, než jsme čekali. Je tu všechno tak strašně na husto, že vzdálenost, kterou by v evropském městě dělily dvě křižovatky tu komplikují desítky odboček, uliček, obchodních komplexů a sedm přechodů. Prodírání se tokijskou džunglí je ale zážitek sám o sobě, a tak si tuto nečekanou procházku náležitě užíváme. Cestou míjíme i dělníky, kteří opravují silnici a místo klasických oranžových kuželů tu jsou podél silnice rozmístěny kočičky Kitty! Tak to jo! Tomu říkám roztomilá silniční rekonstrukce :-). Jak později zjišťujeme, oranžové kužely v Japonsku obecně nemají v lásce a nahrazují je všemožnými dalšími zvířatky od delfínků a opiček až po zajíčky. A věřte, že to není kvůli dětem. V tomhle Japonci prostě nestárnou.

procházka tokijskou městskou džunglí je zážitkem sama o sobě

oranžové kužely tu nahrazují roztomilé kočičky Kitty

japonský Louis Vuitton

Tokijský zámotek

Po půl hodince prodírání se džunglí velkoměsta se úspěšně dostáváme k samotnému „kořenu“ Cacoon věže (celým jménem Mode Gakuen Cacoon Tower). Tato padesátipatrová kráska je i se svými 204 metry až sedmnáctou nejvyšší budovu v Tokiu, zato je ale podle nás nejhezčí. Aby taky ne, když byla vybraná ze 150-ti návrhů od padesáti různých architektů. Dokončená byla v roce 2008 a jejími nejvýraznějšími rysy jsou stěny z tmavého skla protkané bílími hliníkovými diagonálami. Celá budova připomíná obrovský pavoučí zámotek neboli kokon (angl. cacoon), který má poskytovat živiny a prostor pro zrání studentům v jeho prostorách, stejně jako skutečný zámotek živí vyvíjející se členovce. Cacoon je totiž překvapivě školní budova. V jejích prostorách se nachází univerzitní kampus, který pojme deset tisíc studentů tří různých škol: Tokyo Mode Gakuen (módní návrháři), HAL Tokyo (designéři a speciální technolozi) a Shuto Iko (medici). Celkem cool sem chodit na přednášky, co?

International Forum

Další architektonickou lahůdkou, kterou si nenecháváme ujít, je Tokyo International Forum nacházející se ve čtvrti Marunouchi. To je vlastně takové tokijské výstaviště, tedy víceúčelová výstavní budova. V její největší hale si sedne pět tisíc návštěvníků a kromě dalších sedmi hal nabízí výstavní prostory, kuloáry, restaurace a obchody. Unikátní je především proto, že hostí jak kulturní, tak i obchodní události. Její design má na svědomí uruguayský architekt Rafael Viñoly. Stavba byla dokončena v roce 1996 a jeho nejpůsobivější část, skleněná dvorana (glass hall), připomíná svým tvarem obrovský lodní kýl z ocele. Já si tu připadám spíš jako v monstrózní sci-fi mimozemské lodi…

foto: architecture.jonathansavoie.com

Tokijské národní muzeum

Naší poslední zastávkou v Tokiu jsou muzea v populárním parku Ueno. Jak už jistě víte, muzea jsou naší velkou zálibou, a tak jsme na ta tokijská byli pěkně natěšení. Japonci je určitě pojali ve velkém! Jako první navštěvujeme nejstarší a největší z nich, tokijské národní muzeum (ang. Tokyo National Museum). To je otevřeno každý den od 9 ráno do 5 večer, vstupenka stojí 620 jenů a je nejnavštěvovanějším muzeem na světě (což ale přičítám hustotě japonských obyvatel jako takových). Muzeum disponuje 114 000 exponáty, z nichž jich je návštěvníkům zpřístupněno asi 3000. Celý komplex sestává z šesti samostatných budov. Každá z nich je velkým muzeem sama o sobě a protože nemáme na jejich prohlídku celý den, musíme si vybrat. Jdeme se tedy podívat do hlavní budovy nazvané Honkan, kde se nachází nejzajímavější exponáty ilustrující japonské umění a kulturu v proměnách času.

Národní muzeum nás dostává spíše hodnotou exponátů než provedením, které má překvapivě k např. londýnským muzeím hooodně daleko. Je to spíš taková galerie, kde za jednoduchými skleněnými vitrínami můžete náhlednout do japonské kultury a historie. Velmi působivá je především výstava starověkých soch japonských bohů, u jejíž prohlídky máme opravdu husí kůži. Pak se kocháme exotickými malbami, tradičními oděvy a hračkami, samurajskými zbrojemi a zbraněmi, působivými kolekcemi lakýrnictví, metalurgie a keramiky

tradiční japonské panenky

vzácná kolekce metalurgie

samurajské zbroje

foto: shelf.tokyo

Národní muzeum přírody

To stojí hned kousek od národního muzea, takže jen přebíháme pár metrů ve venkovní plískanici a jdeme rovnou na další prohlídku. Kahaku neboli muzeum přírody se dělí na dvě hlavní části – japonskou galerii a světovou galerii. Ta japonská je obrovským zklamáním, brněnské muzeum je proti tomu naprostá bomba! Největší muzeum přírody v Japonsku, zvláštní… Celkem nudnou expozici tedy prolítáme během asi půl hodiny a mrzí nás, že jsme tento čas nestrávili jinde. Pár perliček se tu najde, ale určitě je v Tokiu mnoho zajímavějších věcí.

plejtvák obrovský vítající návštěvníky před muzeem

druhy rýže

japonské psí rasy

vývoj lidstva 🙂

Naše rozladění trošku spravuje světová galerie (global gallery), která se naprosto liší od všech muzeí, které jsme zatím viděli. Je to jako muzeum budoucnosti, rostlinné i živočišné druhy jsou vystaveny ve sterliních sklěněných vytrínkách, pečlivě sežazené a precizně popsané. Tak nějak máme pocit, že to tu pěkně zrcadlí japonskou společnost a mentalitu – vše má své přesné místo a řád, žádné ozdůbky a zbytečnosti. Málem máme strach se něčeho dotknout, abychom tu harmonii a sterilitu nenarušili.

foto: kahaku.go.jp

jak z budoucnosti…

Naši třídenní tokijskou jízdu zakončujeme na obědovém meníčku, které je opět gastronomickým zážitkem. Na to si asi v Japonsku budeme muset zvyknout… Co se dá dělat :-). A to ještě vůbec netušíme, co máme všechno před sebou. Vlakový road trip po zemi vycházejícího slunce totiž začíná už za pár minut a s překročením hranice Tokia nás čekají hodně velké věci, mnohem větší, než si teď v komfortu hlavního města dokážeme představit. Takže… těšte se na příště!

japonské obědové meníčko

obědové sashimi

japonsko

Mohlo by tě zajímat

Komentáře (4)

Vsechnocomuseloven

24. 5. 2016 at 7:15 pm

Odpovědět

Skvělé fotky! Tokijské ulice… živoucí halucinace… hello kitty, těším se na další článek 🙂

admin

25. 5. 2016 at 9:46 am

Odpovědět

Děkujeme! Živoucí halucinace – krásnej výraz, přesně tak jsme si tam připadali :-)) Příští článek bude hustej!

Marek

8. 6. 2016 at 8:13 am

Odpovědět

Tokio vypadá moc hezky. Dřív jsem plánoval, že bych si jednou podnikl takový velký výlet do Tokia pomocí vlaků. Bohužel z plánu sešlo, když mě schvátila nemoc. Uplynuly dva roky a ještě jsem se nerozhnoupal, abych se k tomuto plánu vrátil. Tento článek mě ale znovu nakopl!

admin

9. 6. 2016 at 1:12 pm

Odpovědět

Ahoj Marku, za nás dva ti přejeme ať se ti ten sen podaří splnit – i navzdory nemoci, přece jenom kdy jindy než teď? Japonsko je magický a určitě stojí za to. Napiš nám pak jak se líbilo a dej vědět 🙂 držíme ti palce

Tokio – město neuvěřitelných kontrastů

Jojogi park

Svatyně Meidži džingú

Muzeum japonských mečů

Džungle velkoměsta

Tokijský zámotek

International Forum

Tokijské národní muzeum

Národní muzeum přírody

Komentáře (4)

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář